Penzion leží na místě zvaném Pařezí. Je to osada, patřící k nedaleké vsi Cerhonice, známé divadelní hrou Ladislava Stroupežnického “Naši Furianti”.

Fořtovna má za sebou bohatou historii. Budova nese jméno Fořtovna, neboť sloužila jako správní místo lesů a to již od doby řádu Premonstrátů, který vlastnil mnohé velkostatky v okolí.

První zmínka o budově v roce 1808, patřila k panství Premonstrátského řádu ze Schlaglu, v Rakousku. Velký samostatný dům Fořtovna (dům kde žije fořt - fořt je dosud název pozice u Lesů ČR, je to šéf polesí a nadřízený hajných). Nižší budova byla hajnice/hájovna, kde bydlel jeden z hajných, který na majetku sloužil.

V roce 1921 majetek od Premonstrátského řádu (ten Cerhonické panství vlastnil v letech 1668 - 1921) koupila rodina Linhartova. Budovu Fořtovny poté stavebně upravili pro své potřeby. Dům zvětšili o knihovnu a 3 ložnice s koupelnou, přistavěli malou zimní zahradu na východní straně a propojili velký dům s vedle stojící Hájnicí.

V době druhé světové války byli nuceni se vystěhovat a do Fořtovny byly umístěny radistky německé armády. Po válce se rodina vrátila zpět.

V roce 1953 byl majetek zkonfiskován a znárodněn Československou socialistickou republikou. Pod správou státu se v objektu vystřídala Armáda České republiky, Strojní a traktorová stanice a nakonec Technické muzeum, které mělo v přízemí budovy depozitáře a horní pokoje sloužily jako rekreační zařízení pro zaměstnance. V rámci restitucí po Sametové revoluci byl objekt Fořtovny navrácen rodině v roce 1992.

Fořtovnu opravujeme od roku 2012, kdy probíhaly opravy prvních dvou koupelen, poté výměna střešní krytiny, oprava fasády v roce 2016 a dalších dvou koupelen. Všechny pokoje prošly opravou podlahy, kdy byla podlaha zbroušena a natřena voskovým olejem a část domu lakem, všechna okna a dveře mají nové nátěry a barvy. V podstatě vše v domě, jsme už několikrát opravovali a natírali.

V roce 2018 jsme zbudovali kořenovou čistírnu vod a instalovali nový ekologicky kotel.

Mimo drobné opravy bylo nutné v roce 2023 kompletně opravit podlahu v knihovně, protože ji zachvátila dřevomorka. Byla to opět po letech vetší akce, finančně i pracovně velmi náročná.

I okolní park je nutné ošetřovat a bohužel v rámci bezpečí bylo nutné již některé staré stromy pokácet, což nás nesmírně bolelo. V červenci 2023 tak padl 105 let starý dub červený „američan“ Quercus rubra, pro mnohé hosty „svatební strom“ a také „houpací strom“. Z jeho dřeva je však jako vzpomínka v parku, díky Ateliér Michal Tydlitát a Moje jiná dimenze, krásný bytelný stůl s lavičkou. Za tento strom jsme vysadili Liriodendron tulipifera – liliovník tulipánokvětý, rovněž ze Severoamerického kontinentu, jelikož okolní stromy jsou právě odtud. V parku sázíme dál nové stromy, aby park zůstal stinnou a zelenou oázou.